Takové to u nás je

…klid a atmosféra starých časů, která dýchá z trámů ve společné místnosti, nás vždy úplně umlčí a donutí se zapřemýšlet. Kdyby uměly hovořit, kolik by nám toho mohly vyprávět? Jistě by toho bylo hodně, vždyť zažily už časy předválečné.

Večer, když sluníčko jde spát, prozáří chalupu svým krasným červeným světlem, na stole voní čerstvě upečená bábovka. Z oken je slyšet zpěv ptáků, v dálce houká poslední vlak. Chalupou se rozprostře ticho a klid. Rozsvítit petrolejku, dát polínko do krbových kamen, aby plamen rozezpíval svou píseň ke knize ze začátku 20.století…

Venku na terasu se pomalu vkrádá večer, z lesa je slyšet sovu, nahoře na stráni se potulují srnky. Oheň praská, buřty ještě voní ve vzduchu. Najednou je slyšet dupot, to si nějaké stádo vyrazilo na noční obchůzku lesem, kdo to je? Srnky? Divočáci? To si jen můžeme domýšlet, nerušíme je, je to jejich území…

Ráno sluníčko nakukuje do chalupy, vzduch svěže voní, tráva se ještě tu a tam blýská ranní rosou. Z kuchyně po celé chalupě voní teď dopečený chléb. Uvařená káva, snídaně, včelky snídají v květech muškátů…

Takové to u nás je 🙂

Leave Comment