Tajemná osada Jizerka

Jizerka je nejznámější, nejodlehlejší a zároveň nejtajemnější osadou Jizerských hor. Od roubenky je to tam asi 5 km, což je skoro nejblíže, jak to jen lze, pokud tedy nejste přímo na Jizerce. Cesta je pohodlná po přímé silnici nebo různými lesními stezkami. Pojďme se podívat, co Jizerka nabízí dnes, ale také na velice zajímavou historii tohoto místa.

Historie

První zmínky o této osadě pod majestátní horou Bukovec sahají až do 16. století. Konkrétně do roku 1539, ze kterého pochází záznam o řešení sporu mezi dvěma majiteli panství. Zikmund Smiřický ze Smiřic a na Skalách – majitel českého navarovského panství a zároveň i rod Bibrsteinů, který vlastnil německé frýdlantské panství, totiž měli za to, že tato osada leží na jejich území. Dlouho přesný průběh hranice nikoho nezajímal, až po jedné větší potyčce právě v místech staré Jizerky, kde Bibrsteinovi lidé údajně napadli navarovské osadníky. Tím začal 105 let trvající hraniční spor. První listina právě z roku 1539 podává zprávu o komorničím ohledáni (dnes bychom řekli soudní inspekce) do těchto končin, která měla zjistit skutečný stav věci. Jen díky ní tak víme, jak to v tehdejších Jizerkách vypadalo, jak lidé říkali vesnicím, horám a řekám, ale také jak nebezpečno zde tehdy bylo. Při ohledávání například v lese narazila na výhrůžné vzkazy vyryté  na stromech směřovaných k Bibrsteinům. Uveďme jednu z nich:

„A protož vám, šelmy němci, grunty pána mého zapovídám. Jestliže vás zde zastihneme, to zvíte, že na žádným hlavy nezůstane a že z některého střeva vykucháme. Jan Pořícký, šreyber!“

Krásná stará čeština potěší oko čtenáře, ale představa, že bych na takový vzkaz narazil uprostřed hlubokých lesů, mě klidem nenaplňuje. Pan Nevrlý ve své Knize o Jizerských horách uvádí všechny tři nalezené vzkazy, stejně jako velice zajímavý úryvek zápisu z průběhu ohledávání.

Jedná se sice o první dochovanou zmínku, neznamená to však, že dříve toto místo bylo pusté. Na nedalekém Vlašském hřebeni se například našly pozůstatky pazourků a dalších kamenných nástrojů, evidentně z doby mnohem starší. Nevíme však, a bohužel nejspíš ani vědět nikdy nebudeme, jakého původu byli lidé, kteří zde tyto předměty zanechali – slovanského, germánského, nebo snad keltského?

Hraniční spor následuje bohatá historie, při které Jizerka zažívala období rozkvětů i úpadků. 16. a 17. století proslavilo Jizerku hledáním drahokamů, za kterými sem přijížděli dávní hledači až z daleké Itálie. Od toho název dnešního Safírového potůčku nebo Vlašského hřebene jihozápadně od Jizerky. O životě tehdejších obyvatel však příliš nevíme. Teprve záznam z roku 1769 hovoří o chudém obyvatelstvu živícím se zpracováváním dřeva, pytláctvím, pašováním, ale také krádežemi. Píše se o tuhých zimách s velkým množstvím sněhu, kdy se sem nešlo dostat jinak než se sněžnicemi a s pohřbíváním mrtvých bylo třeba čekat do jara. Cesty sestávaly pouze z malých pěšin. Na Jizerce bylo v té době 7 stavení a nevypadalo to s ní vůbec dobře. Roku 1828 ale naštěstí přišla záchrana díky skláři Riedlovi, který zde chtěl zužitkovat dřevo ležící v lesích po velkých polomech. Nebýt jeho, možná by Jizerka definitivně zanikla. Začala tak éra sklářství, kdy osada zažívá největší rozkvět. Sklářské hutě zaměstnávají 30 sklářů a v obci stojí 42 domů. Jizerka má svou školu, pekárnu, pilu i panský dům. Poslední huť přestala pracovat v roce 1911.

Současnost

Dnes je Jizerka samozřejmě především turistickým centrem. Dávno ne pouze pro Liberec, Jablonec a další podjizerskohorské obce. Znám i spoustu Pražanů, kteří brzy ráno vyrazí do Jizerek na běžky nebo na kolo, aby se po setmění vrátili zpět do hlavního města. Proč ne, Jizerka je ideálním startem zimních i letních výletů a křižovatkou turistických, cyklistických a běžkařských tras. Jizerka vás však bez problému může zaměstnat na celý den sama o sobě.

Když se vrátím na Jizerku, rád začnu výstupem na Bukovec, který doporučuji každému alespoň trochu fyzicky zdatnému. Naučná stezka vás provede kolem pralouky, starého lomu, výhledu na polskou část Jizerek a Krkonoše s panoramatickou tabulí, přes vrchol Bukovce 1005 m n. m. až k upolínové louce. Pokračovat můžete k chatě a restauraci Pyramida, vedle které se nachází i muzeum Jizerských hor. Otevřeno je pouze v letní sezóně, za návštěvu však rozhodně stojí, zvlášť chcete-li se dozvědět ještě více o historii osady nebo o přírodních zajímavostech z okolí. Po kultuře zbývá objevit Safírový potůček, rašeliniště Jizerky a Malou Jizerskou louku. Celodenní zaměstnání v klidném tempu je na světě. Přehlednou mapku se všemi zajímavostmi Jizerky nabízí web http://www.csopjizerka.cz/kamnajizerce.html.

Zdroj informací a inspirace: NEVRLÝ, Miloslav. Kniha o Jizerských horách. Ilustroval Milan JANÁČEK. Liberec: Vestri, 2007. ISBN 978-80-903029-6-9.

Leave Comment